forbeska, jak je mezi chovateli nejčastěji Amada zelenomodrá nazývána, obývá Souostroví Malé Sundy, ostrovy Timor, Tanimbar, Wetar, Babar, Damar a Rotang. O jejím životě ve volné přírodě je málo známo. Vyskytuje se převážně na travnatých pláních, v bambusových porostech, na okrajích lesů až do výšky 1 400 m/nm. Živí se veškerými travními semeny, ale i všelijakým dostupným hmyzem, hlavně při odchovu mladých. Do svého chovu jsem forbesky získal v roce 2000 a to zcela náhodou při návštěvě jedné nejmenované dovozové firmy obchodující s exotickými ptáky. Nikdy před tím jsem o nich ani neslyšel. Přesto mne svým vzhledem na první pohled zaujali a tak jsem zakoupil dva páry. Jejich cena byla 1200 kč/ kus. Ptáci byli v perfektní kondici a to i po celou dobu v mém chovu. Nikdy nejevili sebemenší známky onemocnění. Byli to ptáci odchyceni z volné přírody. Měl jsem je dva roky. Od jara do podzimu v zarostlých zahradních voliérách ve společnosti různých astrildů. Byli nesmírně plaší, dokonce tak že nebyli ve voliérách téměř vidět. O hnízdění neprojevili zájem ani v náznaku. První rok jsem myslel, že si teprve zvykají, ale druhý rok byl naprosto stejný. Proto jsem je po druhé chovné sezoně se zklamáním prodal. Asi po třech letech jsem je objevil v inzerci u jednoho chovatele z Moravy. Nedalo mi to a zavolal jsem mu, zda by mi mohl sestavit alespoň tři páry. Slovo dalo slovo a jelo se na Moravu. Tito ptáci pocházeli údajně z německých odchovů a je pravda že to byli úplně jiné forbesky než ty na které jsem byl zvyklí. Odvezl jsem si dva, ještě ne úplně přepeřené páry. U mne pak během měsíce perfektně dopeřili. Na jaře jsem je po párech umístil do metrových klecí, kde měli k dispozici zamaskovanou hnízdní budku s kulatým vletovým otvorem. Jako stavební materiál jsem předkládal kokosová vlákna, nastříhaný sisalový provázek, trochu jemného bílého peří a trochu mechu. Během krátké doby se pustili do stavby hnízda a do dvou dnů byla budka úplně vycpaná. Přístup do hnízda byl jen úzkou vletovou chodbou. Asi za tři dny od postavení hnízda začala samička snášet vajíčka a to vždy ob den jedno, celkem pět čistě bílých. Kupodivu byly všechny oplozeny. Oba rodiče se perfektně střídali v sezení, asi za 14 dnů se vylíhla všechna mláďata v jeden den. K odchovu mladých jsem předkládal klíčené zrní smíchané se sušenou vaječnou směsí. Mladí opustili hnízdo asi za dvacet dnů, následně jsem odstranil hnízdní budku a mladé jsem nechal u rodičů ještě tři týdny. Zajímavé je pozorovat forbesky jak si při krmení vezmou například zrnko ovsa, odletí s ním k napáječce, tam si ho namáčí a následně vycucávají. Obecně mohu říci, že jejich chov není nikterak náročný, ale s odchovem mladých to není až tak jednoduché. Samečka od samičky rozeznáme jednoduše podle výrazněji modré barvy.